(Pi)tvorba českého ptačího názvosloví – co s ní?

10. 11. 2023

/Pozn.: Chronologický přehled článků kritických k nevyžádaným a nesmyslným změnám českého ptačího názvosloví najdete dole./

Předesílám, že důvodem k následující stížnosti na práci Názvoslovné komise České společnosti ornitologické není současné (mediálně propírané) absurdní hnutí za politicko-korektní „vyčištění“ ptačích jmen od „nevhodných“ eponym – pojmenování po osobách (především těch, které nemají tak čistý osobní rejstřík, jak by si současní názvoslovní inkvizitoři ve své zaslepenosti, naivitě a absenci sebereflexe přáli).

Problémy kolem českého názvosloví se táhnou posledními dekádami jako červená nit. Před mnoha lety jsme s řadou dalších autorů v různých článcích upozorňovali, že tvorba názvosloví se děje netransparentně a technicky v podstatě středověkými metodami (za mě v článku Papežík kontra biskoupek: před další katastrofou v českém ptačím názvosloví). Dnes, o téměř dvě dekády (!) později se situace nezlepšila, spíše naopak – konstruktivní návrhy byly komisí ignorovány a tvorba, či spíše pitvorba názvosloví pokračuje.

Důvod k aktuální stížnosti

na práci Názvoslovné komise je velmi prostý: prostě se to tak nějak sešlo. Během začátku tohoto týdne se nad změnami českého názvosloví pozastavuje celá řada kolegů, např.:

- Jiří Klimeš mi v debatě o ptácích Bolívie na okraj v mailu zmíní „…názvoslovci už diverzifikovali kolibříky - rod Eriocnemis je teď česky papučka!“ Že dnes již bývalý člen komise, který patřil k těm radikálnějším (viz dále), použil vykřičník, je myslím dost výmluvné.

- Josef Nožička (Primaroute) si mi v tel. hovoru (opět jsou tématem ptáci Bolívie, nezávisle na debatě s JK) postěžuje na nečekané změny v názvosloví papoušků, které ho zaskočily na eBirdu, protože neodpovídají chovatelskému úzu a jsou matoucí.

- Martin Vavřík se na FB pozastavuje nad změnou pro Oceanites oceanicus: tradičně buřňáček Wilsonův je najednou buřňíček (sic!) žlutonohý a nesouhlasí s ní. (Když toto píšu, vyskočí na mě na FB podobný překvapený komentář od Jana Ebra, dalšího předního českého birdera). Vavřík dodává: „…že to přijal výbor ČSO jako oficiální, to mi hlava nebere.“

Reagují i další kolegové, ale tři příklady stačí, protože odrážejí jen špičku dobře známého ledovce: marně totiž pátrám v paměti, kdy bych se za poslední čtvrt století setkal s reakcí na práci komise, která by byla pozitivní - !!! (Od aktivit dal ruce pryč komise kdysi i Karel Hudec, také bývalý člen; osobní sdělení KH cca 2015)

Výjimečná shoda = myslím, že ČSO, pod jejíž patronací komise pracuje, by před tímto trvalým problémem zavírat oči neměla.

Proč?

Příklad změny:

Komise například nedávno změnila zavedený a neproblematický český název pro Emberiza rustica ze „strnad rolní“ na „strnad tajgový“ (iniciátorem změny byl v době svého působení v komisi J. Klimeš, osobní sdělení).

Proč změna?

Mění snad Angličané název z Rustic Bunting na Taiga Bunting?

Ne.

Proč?

Protože znají a respektují (sic!) Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury, především princip stability jmen. Ten nám umožňuje, abychom se vůbec nějak dlouhodobě a nezmatečně domluvili. Proto je např. Fregata minor stále minor a anglicky stále Great Frigatebird, přestože není ani nejmenší, ani největší v rámci téhož rodu (HBW, díl 1.) a její názvy („latinský“ i anglický) tedy postrádají jakýkoli smysl.

Komise zapomíná na vlastní prohlášení, že „je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomujeme jejich pozitiva“. Zapomíná, že vědecké jméno druhu / taxonu je pouze a jen NÁLEPKA (label) a nic dalšího. Věcná ne/správnost názvu je zcela irelevantní a není absolutně žádným důvodem pro „vylepšování“ názvu.

Příklady uvádět nemusím – pokud existuje 1 jediný druhový název, který by mezi 11 000 druhy ptáků nešlo vylepšit, v jakémkoli jazyce, ať mi jej komise sdělí. Zatím jsem se s takovým nesetkal. (Stačí se v rámci současných politicko-korektních zhůvěřilostí zamyslet nad tím, že u pohlavně dimorfních druhů je jistě nevhodné, aby se např. blackbird jmenoval blackbird, když samice přece black není; nehledě na nevhodné rasistické konotace, že…)

Pro mě (a některé další kolegy) tedy žádný „strnad tajgový“ neexistuje; zůstává strnad rolní (viz šestá strana článku).

Stejně tak Oceanites oceanicus je, podle (nejen, viz M. Vavřík výše) mého názoru, buřňáček Wilsonův, ať už si o tom „vylepšovači“ jmen (ČR) či jejich inkvizitoři (USA) myslí cokoli, ne nějaký dosud neznámý „buřňíček (sic!) žlutonohý“, který se tu objevil z ničeho nic a bez předchozí transparentní debaty.

Navrhuji proto, aby se ČSO tímto spíše narůstajícím problémem zabývala (což už výbor ČSO přislíbil; děkuji za to).

S dalšími kolegy doufám, že tvorba nebo spíše údržba (!) názvosloví nebude nadále sólo hrou úzké a nekomunikující skupinky nepoučitelných samozvaných kreativců (?), ale transparentním a ornitologickou veřejností korigovatelným procesem.

Děkuji a zdravím,

Tomáš Grim

***

Články reagující na české ptačí názvosloví

Jan Zrzavý: Šťastný nálezce pištce nezdobeného je očekáván. Vesmír 1995.

Pavel Brandl: Vyhraje bobolink nad vlhovcem? Vesmír 1995.

Vojtěch Novotný: Vážená redakce... Vesmír 1995.

Jaroslav Klápště: Atlas ptáků světa a Přehled ptáků světa - Problémy českého názvosloví ptáků. Zprávy ČSO 1996.

Pavel Brandl & Jaroslav Šimek: Komentář k novému českému názvosloví ptáků. Gazella 1996.

Tomáš Grim & Zdeněk Vermouzek: Papežík kontra biskoupek: před další katastrofou v českém ptačím názvosloví. Zprávy ČSO 2004.

Miroslav Bobek: Pozitivní lustrace paní Nerudové. MF DNES 11. 11. 2023.

Tomáš Grim: Jak se neutopit v bouřlivých vodách českého ptačího názvosloví? Ekolist 21. 12. 2023.